EPES ROBES na Blog.cz

Teď zrovna bych tu neměla bejt. Pardon. Ale jsem tu. A něco chci napsat a zaktualizovat to tu. Tak co je nového? Mám se dobře, nechce se mi učit, ale musim. Zkouškový na krku, předanatomický stres, fyziologie jako schovaný strašák. Ale nebudu do blogu kňourat. Tak alespoň sem dám nějakou fotku z přítomné doby.

Tak už se v Poděbradech zase leze. Mám teď ty nejdelší prázdniny v životě. Čtyři měsíce po maturitě jsou hodně dlouhý a tak dělám věci, který bych normálně nedělala. Tak třeba jsem si vyjela na kolečkovejch bruslích nebo třeba jsem vyluxovala i za stolem, kde jsem vživotě neluxovala. No tak asi takhle to se mnou vypadá. Ale taky jsem se vrátila k Vrcholům. Motivovala mě k tomu maturita a 1000 svemů za ní. Udělal jsem si nový tabulky a začala sepisovat. Šlo to docela rychle až jsem čubrněla. Stovky lítaly sem tam a nakonec to hodilo skoro 3000 za jeden večer u tabulek. Tak jsem si řekla, že budu pokračovat a do konce prázdnin do vylezu. Je půlka srpna a já už mám 7240 svemů. Fakt koukám. Všechno svádim na to, že od mého minulého výstupu Expedice 80 na Makalu uplynulo hodně času, ve kterém jsem toho stihla udělat hodně jako je třeba právě ta maturita, autoškola, velké výpravy s oddíle, nějaké kurzy a tak. Prostě to teď skáče po větších kusech, už si nepřičítám jenom 10 svemů za hodinu klavíru každý týden:-).

Hodně se toho v lezení na vrcholy změnilo - Cesta ke hvězdám, Šťastná planeta Felix a tak. Už to sice není tak jednoduché a jasné jako to bylo úplně na začátku, ale při psaní těch tabulek se mi to všechno připomělo. Navíc jsem taky při uklízení za tím stolem našla starý deník, kde jsou všechny tabulky psané ručně, když jsem lezla na Broad Peak poprvé. A našla tam taky šros časopisů Skau Junák, kde Vrcholy dřív vycházely v tištěné formě. Trošku nostalgie. Tak by mě zajímalo, až na Broad Peak vylezu podruhý, jak dlouho bude trvat, až zase polezu na nějakou další horu.

Zdravím vás, provádím malý průzkum zájmu. Jelikož jsem si nenašla čas už asi 4 měsíce, abych se sem koukla, nejsem si úplně jistá jestli má cenu zabírat místo tímhle blogem. tak jestli sem ještě někdo koukáte, tak prosím napiště nějakej komentář, třeba jenom "Ahoj" a já to tu nechám. Jinak to bude rychlej proces.

Nemůžu si pomoct, ale chci sem dát další dokumenty o mým výstupu na Makalu, ale nechce mi je to brát, už jsem to jednou celý přepisovala ručně. Tak snad vydržtě a mě se to povede. Doufám, že co nejdřív.

Tohle nebyl můj první výstup, asi před čtyřmi roky jsem vylezla na Broad Peak. Ale čtyři roky jsou čtyři roky. Tehdy mi bylo 12 a způsob lezení nebyl nijak přelomový, akční ani rychlý. Spočívalo to v tom, že sem jednou za dva měsíce sečetla všechny kroužky, spočítala nachozené kilometry do školy a sem tam nějaký záživnější úkol.

Vzáří v roce 2006 sem začala s Tadeášem lézt na Makalu v rámci Expedice 80. Docela mě štve, že až teď o prázdninách 2008 konečně sepisuju závěrečnou zprávu. Kdybych nebyla lína, mohla sem už dávno mít vylezenou další horu. Jenže fakt, že už od Vánoc žiju s vědomím, že moje dosavadní tabulky jsou v prachu, mi šťávu nedodal. Chtěla jsem mít záznamy o lezení tak dokonalé, že jsem si v Excelu začala hrát s makrama až se mi to vymstilo a chybka udělal svoje. No prostě počítač je teď nedokáže přečíst a já marně vzpomínám, co sem tak před dvěma roky dělala za vrcholy.

Když se podívám na těch pár řádků, na které jsem si s vypětím všech sil vzpomněla, nevypadá to valně, ale věřte, že se za tím schovává jedna velká expedice do Slovinska do Julských Alp, kde jsme nahrabali spoustu svemů. Jednak převýšením, nachozenými kilometry, vrcholy, přežíváním v přírodě, bytím v zahraničí na vlastní pěst atd. Expediční úkoly jsem shledala velmi náročnými. I když v rámci všestrannosti se "normální" lezec musí pustit i do těch jemu neoblíbených úkolů, ale Expediční úkoly se musí udělat a ještě k tomu v nějaké kvalitě a kvantitě a hlavně všechny. To byl dost velký boj. Ale díky jim jsem se donutila připravit se, jak fyzicky, tak psychicky a vědomostně na výpravu.

Abych se vrátila k rozdílu mezi Broad Peakem a Makalu. Tenhle výstup měl tu výhodu, že teď mám větší přehled o sých možnostech a snad mám i větší odvahu se pouštět do složitějších úkolů, lezla jsem s bratrem, věděla jsem do čeho jdu, a na rozdíl od předtím, jsem členem turistického oddílu, se kterým jsme jeli právě do Slovinska.

Netuším, jestli ještě vylezu na nějakou horu, myslím s tabulkami, hlášením a tak, ale určitě ve mně příprava na Expedici 80 zanechalo nějaké základy. A ty využiji v dalším životě, a to co nejdřív (letos třeba na Rile a Pirinu v Bulharsku). Doufám, že taky budu moct využívat možnosti časopisoblogu, do kterého můžu posílat své dojmy a fotky.

Anež

No, obecně to shrnu-prázdniny byly fakt dobrý. taky bych mohla říct, že krátký, ale to řiká každej. Takže budu jenom chválit.
Začalo to táborem s naším turistickým oddílem. Týden jsme byli v Pořešíně (u Českého Krumlova) na asociační chalupě (statku). Početně nás tam bylo 10. Je to nádherné místo, 50m od zříceniny hradu, na skále nad Malší, schované v lese, voda ze studánky, kaplička, suchý záchody a tak dál a tak dál. Vytvořili jsme si vlastní svrchovaný stát Achistán s vlastním monarchou s Jeho Velešnekstvem Majorem Axilou I., který byl též přítomen. Byla ustanovena ústava, prvních pár zákonů a vyhlášek. Zbylé zákonodártví bylo na volené vládě a její opozici. Vše řídili dva regenti a také za vše ve věci stát zodpovídali.
Akce II. byl taky tábor, ale byl s Centrem pro všechny, o.s. To je organizace, která pracuje s dětmi, jak zdravými, tak handicapovanými. Byl to tábor pro děti předškolního věku bez maminek. Celej tejden jsme hledali lení skřítky, zpívali jejich písničky, tancovali, vyráběli si drobný výtvarný dílka, skákali na trampolíně a spoustu dalších věcí, který tyhle děti žerou.
Velkým výletem bylo třítýdenní Bulharsko. Jeli jsme do hor (Pirin, Rila) samozřejmě zase s oddílem a v počtu 5 lidí. Původně nás mělo být o trochu víc, ale život je život. Tady napíšu jenom krátce, jeli jsme vlakem přes Slovensko, Maďarsko a Srbsko (za cca 2600Kč + lehátko). Na Pirin jsme lezli z Melniku přes Tevnovo jezero, Vichren (2914m), Končeto a dolu do Predelu. Tam jsme civilizovaně a dost luxusně přespali v hotýlku. A další den jsme se autobusově přesunuli do Belici pod Rilu. Dál jsme šlapali přes Suché jezero, Grančar, Musalu (2925m), zase Grančar, Rybni jezera, Maljovica, Rilská jezera, Rozděl a na závěr Rilský monastýr. Počásí bylo jako z praku a žádné vážnější zranění jsme naštěstí také nemuseli ošetřovat. Akorát cestování vlakem nám zabralo nečekaně více dnů, než jsme předpokládali. Ale blíže o tomhle výletě se rozepíšu v samostatném článku.
Hned den po návratu jsme já s bratrem odjeli na další tomíckou akci na Letní táborovou školu (LTŠ) do Pořešína. Dá se říct, že je to kurz pro mladé dospívající Tomíky, kteří mají zájem o vedení oddílu. Je to týden plný her, přednášek, ukázek všeho možného, co se s dětmi dá dělat. Prostě a jednoduše bylo to pro mě velkou (opravdo megózní) inspirací a motivací.
A aby toho nebylo s Tomíkama málo, tak ten poslední týden jsme zase s oddílem jeli na brigádu do Sloupu v Čechách, kde asociace TOM zrekonstruovala velkolepý objekt (Herberk Ferdinanda Dobrotivého). Bylo hodně práce s finálními úpravami, s dekoračními prvky a tak. Práce byla celkem tučně odměněna, takže jsme si trochu přividělali na to Bulharsko.

Pokud vás to bude zajímat víc, tak se dejte do čtení podrobnějšího popisu tohodle školního výletu.

Wiesbaden je hlavní město spolkového státu Hesenska, má přibližně 300 tisíc obyvatel. Je to lázeňské město s 26 termálními prameny. Leží na břehu Rýna. Město je plné honosných klasicistních vil, městských domů, kostelů, lázeňských domů a parků. Okolí je známou vinařskou oblastí.

Byli jsme ubytování v rodinách, což je celkem logický. V pondělí jsme začali ve škole, kterou jsme záhy opustili. Vydali se po malých skupinkách do města s papírem, na kterém jsme měli napsané významné místa města a úkoly ke splnění (nazváno Stadt rellye) Prošli jsme lázeňskou část, všemožné kostely, knihovnu, radnice a náměstí. Všechno ale mělo rychlý spád a dozvěděli jsme se jen základní informace, takže nic nudného. Oběd byl společný v restauraci u lázní. Po rozchodu jsem ještě chvíli procházeli centrum a pak jeli domu. Jo a koupila jsem si foukací harmoniku.

V úterý jsme snídali společně ve škole, společně se seznamovali se školou a hráli všelijaké hry. Odpoledne jsme jeli do Mainzu, město na druhé straně Rýna plné historických staveb. Byla to klasická procházka městem s průvodcem, což nebylo zas tak zábavný. Odpoledne jsme strávili procházením města a na kafi.

Středy jsme se vcelku všichni báli, protože jsme měli jít každý se svým partnerem do třídy na normální vyučováni, všichni chodí do jiné třídy, takže jsme byli ve třídách jediní Češi. A po pravdě jsme jim moc nerozuměli, protože všichni mluvili hodně rychle. Nakonec jsme ale přežili a odměnou nám bylo odpoledne v lanovém centru. Na to jsme se těšili nejvíc už z Čech a taky jsme si to hodně užili. Strávili jsme tam asi tři hodiny, ale vydrželi bychom tak klidně ještě jednou tolik.

Ve čtvrtek jsem trávili dopoledne ve škole, kde se nám studenti snažili vysvětlit strukturu německé vlády a složitosti Bundesrepubliky a také něco o historii lázní ve Wiesbadenu. Odpoledne byla naplánovaná návštěva ve Staadtskanzlei. Je to hlavní úřad Hesenska.Byli jsme přijati bývalým tiskovým mluvčím panem Peachem, který byl původem ze Slezska, a poté i evropským ministrem Volkrem Hoffem. Dozvěděli jsme se něco málo o tomto úřadu, udělali společné foto a šli. Den jsme skončili v Sushi baru, kde jsme se najedli tak, že jsme skoro praskli.

Poslední den v pátek jsme ve škole shrnuli všechno,co se dalo. Celý výměnný projekt byl zhodnocen jako vcelku povedený a přínosný. Vyhodnotili jsme, co se nám líbilo a co zase ne. Jako poslední plánovaná akce byl vyhlídkový vláček, který nás provezl celým městem a znovu nás vyvezl nad Wiesbaden k k pravoslavnému kostelu (poblíž lanového centra). Bylo krásně a výhledy byly nezapomenutelné.

V sobotu ráno jsme už akorát všechno zabalili a v kolem osmé hodiny jsme se rozloučili a kvapili si to vlakem zpátky do Čech.

Skunipa.

Na první poslech vám to asi moc neřekne....takže to musím trochu osvětlit. Skunipa je zkratka pro Skautskou Univerzitu Pardubice... to je asi ještě pořád málo. Není to universtita v tom pravém slova smyslu (z mého pohledu), je to skupina lidí, skautů, kteří organizují přednášky ze všech koutů a oborů vědy, kultury, umění atd. Dalším prvkem jsou Vrcholy.

A ty jsou to hlavní, kvůli čemu tady tuhle rubriku mám. Pod Vrcholy se skrývá obrovské kvantum úkolů a námětů pro lidi, kteří se chtějí nějakým způsobem v něčem zdokonalit, něco se dozvědět a něco si vyzkoušet. Vrcholy jsou zde světové osmitisícovky, na které lezci (plniči úkolů) lezou z vlastní vůle a zapálení. Vše je založené na prnicipech skautingu, zdravého života a rozumu.

Tím, kdo za tím stojí, je Kyb, který myšlenku Vrcholů vymyslel a dal jí život (uvedl v realitu). Každý měsíc hazí do internetového seznamu další a další úkoly. Lezci si pak některé z nich vyberou a vyzkouší si v nich své schopnosti a ve většíně případů získají i nové. Za plnění si přičítají symbolické výškové metry (SVM) až vylezou do osmitisýcových výšin.

Já sem čelenem Klubu 8000 (ti, co už vylezli na nějakou "horu") a se mnou tam je i několik desítek dalších lidí, kteří se nevázali a odvázali. Zajímavostí je, že spolu s námi tam je i pár osobností, kteří už vylezli na svůj vrchol i v reálném životě a mají čestné členství v klubu, například Prof. Helena Illnerová DrSc., ...

Normálně mezi sebou komunikujeme přes internet, ale už se 4krát stalo, že jsme se viděli tváří v tvář. Poprvé jsme se sešli na Kuňce u Pardubic po Skautfestu 2003 a od roku 2004 je každoročně pořádán Skautex. Párdenní akce pro lidi, kteří lezou a pro jejich skautské i neskautské přátelstvo. Pokaždé jsou dny plné všeho možného. Netradiční sporty, výšlapy na Kunětickou horu, orientační běh, expediční vaření, vyměňování zkušeností (workshopy), stanování, vědomostní záležitosti, přednášky, prezentace expedic do všech krajů světa a kolem něho, fotky z činností oddílů, večerní táborák, procházky po městě a letos i koncert. A to není za žádnou cenu všechno.

Jestli jste dočetli tenhle článek až sem, tak se Vám to asi možná líbilo a tím pádem se můžete podívat i na oficiální stránky Skunipy, kde najdete úplně všechno.

Tak www.skauting.cz/skunipa